Šicí stroj má za sebou více než 200 let dlouhou cestu

Zetina, Minerva nebo Lada – to jsou jména, která důvěrně znají všechny české švadleny. Právě tyto značky byly totiž, co se výroby šicích strojů týká, průkopníky na území České republiky. Před tím, než dorazil šicí stroj a jeho výroba k nám, však ušel velký kus cesty. Pojďte se s námi projít více než dvě sta let dlouhou historií šicího stroje.

Na začátku bylo...
Na začátku „života“ šicího stroje nebylo slovo, jak praví známé sousloví, ale záměr usnadnit práci v textilních manufakturách. Šicí stroj spatřil světlo světa v době první průmyslové revoluce a jeho zavedení přineslo ohromné zvýšení efektivity práce (a také ohromnou nevoli dělníků v manufakturách, kteří se báli o svou práci).

U zrodu stáli...
Pokud se vydáme na cestu do minulosti šicího stroje, zcela jistě na ní potkáme několik slavných mužů. Osobností, které stály u jeho zrodu.
Angličan Thomas Saint -  dal patentovat první návrh šicího stroje, který však nakonec nikdo nikdy nezrealizoval (1790).
Rakušan Josef Madersperger - představil první fungující model šicího stroje s řetízkovým stehem (1814). 
Francouz  Barthélémy Thimmonier – zkonstruoval šicí stroj rovněž s řetízkovým stehem (1830) a následně postavil manufakturu s 80 stroji.
Američan Walter Hunt – je vynálezcem šití vázaným stehem s dvojí nití, strojní jehlou s očkem u hrotu a člunkem (1833).
Američan Isaac Merrit Singer - zdokonalil a zjednodušil člunkový šicí stroj, který patentoval v roce 1845 Elias Howe. Jeho stroj měl pedál, patku a napínání niti (1846). Singer následně zavedl výrobu šicích strojů a jejich leasingový prodej, díky němuž si mohl pořídit šicí stroj téměř kdokoliv. A slavil do nebe sahající úspěch - značka Singer se stala skutečným, obdivuhodným, pojmem. A ještě jedno prvenství ve světě šicích strojů si připsal právě Singer -  v roce 1889 představil a začal prodávat stroj s elektrickým pohonem.

Z oděvního průmyslu se šicí stroje velice rychle rozšířily také do domácností. Do konce 20. století byl šicí stroj součástí snad každé domácnosti. A kromě toho, že byl významným pomocníkem, byl také neméně významným bytovým doplňkem, zkrátka zajímavým kusem nábytku. To se změnilo s příchodem elektrických šicích strojů, které bylo možné přenášet v kufříku a po dokončení šití bez problémů uložit na libovolné místo.

Nejdříve jedna nit...
Žádný stroj není schopný zvládnout šít tak, jak to umí jen lidské ruce - neumí provlékat při každém stehu jehlu i celou délku nitě. Proto byl vynalezen a patentován řetízkový steh. Poprvé Madersperger a následně také Thimmnonier použili jehlu s očkem u hrotu. Jehla propíchla látku a když se vracela vytvořila očko. To zezdola zachytil háček a podržel je do příštího vpichu, kdy se tímto očkem nit opět provlékla.

A následně dvě...
Řetízkový steh byl málo pevný a snadno se páral. Vystřídal ho vázaný steh s dvojí nití (poprvé ho použili Hunt a Howe) při němž jehla provlékne svrchní nit látkou, při zpětném pohybu se vytvoří očko, které zachytí rotační chapač a přehodí přes cívku se spodní nití. Napínací páka, kterou prochází svrchní nit, steh utáhne. Starší modely šicích strojů měly místo rotačního chapače podlouhlý člunek.